Když jsem se v roce 2000 rozhodla odjet do Anglie jako au-pair, neuměla jsem moc anglicky. Nebyla jsem schopná vést plynulý rozhovor, natož dobře rozumět rodilému mluvčímu. Přitom jsem už několik let angličtinu studovala a dokonce za sebou měla úspěšně složenou maturitní zkoušku z tohoto jazyka.
Gramatiku jsem teoreticky ovládala dobře a i slovíček jsem znala hodně. Ve skutečnosti jsem však uměla jen říct pár věcí o mně, o mých zálibách, odkud jsem a podobné začátečnické „mini talky“.
Vykročení z komfortní zóny – telefonát s Angličankou
Abych mohla do Anglie vycestovat, musela jsem absolvovat telefonát s Angličankou, s matkou dětí, o které jsem se měla starat jako au-pair. Tento první telefonát jsem absolutně zpackala, neboť jsem té rodilé mluvčí vůbec nerozuměla.
Totálně jsem znervózněla!
No prostě trapas!
Druhou šanci jsem se rozhodla nepromarnit a tak jsem sebrala všechny síly, připravila si otázky a když mi za pár dní volala jiná rodina, byla jsem schopná se lámanou angličtinou aspoň trochu dorozumět.
Ufffffff…..
Tehdy se mi otevřela brána vycestovat jako au-pair a prožít pro tehdy dvacetiletou holku, která nikdy nebyla ani za humny úžasné dobrodružství.
Moje angličtina v Anglii
Po příjezdu následoval kulturní šok, ale krásný. Vše bylo jiné a pro mě nové. Pokračovalo drcení se nových slovíček, které se na mě valily ze všech stran a musím přiznat, že první měsíc mě často bolela hlava z každodenního mluvení anglicky.
Kolikrát jsem chtěla mé au-pair rodince povyprávět o tom, co jsem s jejich synem přes den zažila, ale nejprve jsem si musela najít potřebná slovíčka a v hlavě srovnat jak a co chci říct.
Často jsem si věty říkala sama pro sebe nahlas nanečisto a když pak došlo k samotnému mluvení, šlo to snáz, protože jsem to už vlastně říkala podruhé.
Když na mě mluvili, snažila jsem se ze všech sil porozumět. Mnohdy jsem rozuměla třeba jen jedinému slovu a z toho jsem vyvodila obsah celé věty.
Bylo to zvláštní, jako kdybych byla neslyšící a rychlá mluva rodilého mluvčího mi připadala jako změť slov. Postupně se ty slova při poslechu jakoby vybrušovala a ohraničovala, až jsem najednou zjistila, že rozumím víc a víc.
Bylo to opravdu jako když neslyšící začne slyšet.
Plynule jsem tak nějak mluvila po třech měsících strávených v Anglii. Mezitím jsem se připravovala na zkoušky z angličtiny a to mi hodně zvedlo úroveň jazyka.
To, co jsem se učila ve škole jsem se ihned snažila vědomě používat i v každodenní mluvě. Připadalo mi, jako když jsem se probudila ze spánku a začala najednou slyšet to, co pro mě dřív byla jen slitá neohraničená řeč. Najednou jsem vnímala všechny slova ve větě, nebo alespoň většinu z nich a rozuměla jsem!
Řeč jsem začala vnímat jako dorozumívací prostředek a neměla jsem už potřebu si slova v duchu překládat. Začaly se mi zdát sny v angličtině a ve dne jsem se často přistihla, jak jsem anglicky i myslela.
Plynule jsem se naučila mluvit, protože jsem byla v Anglii, nebo ne?.......
V Anglii jsem strávila přes dva roky a pak následovala ještě Itálie a Irsko, kde jsem svou angličtinu dále rozvíjela. Člověk by si proto pomyslel, že to trvá mnoho let naučit se plynule mluvit cizím jazykem.
Ovšem když bych to měla celé shrnout, tak plynule jsem se naučila hovořit během prvních tří měsíců strávených v Anglii.
Nenaučila jsem se to až za těch dvacet let, kdy angličtinu používám, ale právě za ty pouhé tři měsíce.
Jak je tohle možné?
Jak je možné, že jsem v Čechách angličtinu studovala šest let a nic a najednou během tří měsíců v Anglii jsem byla schopná se plynule domluvit a rozumět? Bylo to proto, že jsem byla v Anglii? Znamená to, že člověk se naučí mluvit jen tehdy, když odcestuje? To určitě ne!
Když přemýšlím nad tím, jakým způsobem jsem se anglicky v Čechách učila, hned mi svitne. Drtila jsem se celou dobu gramatiku a slovíčka. Nedělala jsem ani mluvení, ani poslech. Jak bych tedy mohla očekávat, že se právě tyto dovednosti naučím?
Jezdit na kole se taky nenaučíte tím, že budete kolo leštit a pečovat o něj. Musíte na to kolo nasednout a prostě jet. Někdy i spadnout, ale nepřestávat jet a jednoho dne zjistíte, že vlastně jedete a už nad tím ani nepřemýšlíte. A stejné je to i s angličtinou.
Mluvit plynule anglicky jsem se tedy naučila až tehdy, když jsem mluvit skutečně začala a mluvila a mluvila.
A další věc. V Čechách jsem měla angličtinu pouze 1x až 2x týdně. To je opravdu málo, protože jazyk je náročná věc. Vyžaduje složité pochody, které je potřeba trénovat často. Je potřeba se tedy jazyku vystavit. Obklopit se jím a to co nejvíc. Z toho všeho vyplývá, že není nutné jezdit do anglicky mluvící země a trávit tam několik měsíců.
K tomu, aby se člověk rozmluvil stačí, když bude v Čechách vyhledávat příležitosti, kdy může trénovat mluvení a poslech, a bude je vyhledávat často. Nejlépe každý den.
Moje cesta k ovládnutí jazyka na plynulé úrovni byla dlouhá a trnitá. Takový způsob bohužel spoustu lidí odradí a tak to vzdají. Po nějaké době se k angličtině zase vracejí, protože je krásná a užitečná, ale zase to nedokáží dotáhnout dále až k plynulé úrovni. A tak se stane, že se dostávají do začarovaného kruhu věčného začátečníka.
Přitom stačí angličtinu rozvíjet jako komunikační prostředek, tedy věnovat energii především mluvení a poslechu.
Často mě napadá, jaká by byla má cesta, kdybych začala s angličtinou již v předškolním věku tak, jak to učím děti na svých lekcích. Jsou namotivované, na lekce se moc těší a moc nevnímají, že by se něco učily. Spíš jim připadá, že si tam jdou se mnou zahrát nějaké hry a zazpívat pár písniček.
No, posuďte sami jak taková mini lekce může u malých dětí vypadat: odkaz zde….
Děti mají oproti nám dospělým obrovskou výhodu. Můžeme je snadno učit tím, že je jednoduše vtáhneme do hry. Na téma motivace dětí na lekcích angličtiny jsem napsala článek zde a eBook zdarma.
Jsem šťastná, že dnešní děti mají možnost začít s angličtinou mnohem dříve, než tomu bylo u mě. Jistě nebudou mít tak zdlouhavou cestu, jako jsem měla já.
Miluji vzdělávání dětí, angličtinu a miluji také tvoření. Na základě mých mnohaletých zkušeností s prací s dětmi a s angličtinou jsem se rozhodla tyto mé tři radosti spojit a inspirovat tak ostatní, kteří chtějí děti rozvíjet s láskou k angličtině ať už jako lektoři, učitelé, nebo jako rodiče doma.
Autorka eBooku: Jak učit děti angličtinu bez učebnic
Zakladatelka projektu: EnglishLand